Příspěvek pro Webový portál MU v Brně
„Podpora
učitelů a škol při tvorbě školních vzdělávacích programů“
Modul: |
3.
Střední odborné vzdělávání |
Submodul: |
3.4.
Učební pomůcky a využití ICT ve výuce odborného výcviku |
Název příspěvku: |
Nové prvky
v metodické práci učitele odborného výcviku s využitím didaktické
techniky na SOU |
Forma příspěvku: |
Word , PP, Excel |
Pracoviště: |
Katedra
didaktických technologií Pedagogická fakulta MU |
Autoři: |
Miroslav Čadílek, (Pavel Konupčík) |
Adresa autora: (E-mail, aj.) |
|
Klíčová slova: (max. 10 slov) |
Metodika., modulová forma výuky,odborný výcvik, instruktáž ,multimediální počítač, dataprojektor, software, video, audio. |
Reference: (literatura, webové stránky aj.) |
Čadílek, M. Didaktika praktického vyučování I. Brno: CERM Akademické nakladatelství s.r.o., 2003. Čadílek, M.- Stejskalová P. Didaktika praktického vyučováníII. Brno: CERM Akademické nakladatelství s.r.o., 2003. Čadílek, M.- Loveček A.. Didaktika odborných předmětů. Brno: CERM Akademické nakladatelství s.r.o., 2003. Uvedené publikace najdete na adrese: http://trafficedu.ped.muni.cz/komwww/webform1.aspx (pro prohlížení zadejte - UČO: studijni Heslo: opora |
|
|
Osnova příspěvku :
Úvod
Cílem tohoto příspěvku je ukázat možnosti, jak lze moderní didaktickou techniku využit ve výuce předmětů praktického vyučování, zejména při instruktážích, k samotné práci studentů při cvičení, opakování a procvičování pracovních dovedností.
V předmětech praktického vyučování, především v odborném
výcviku jako hlavním předmětu učebních oborů, se budeme orientovat především na
zefektivnění výuky, se zaměřením na trvalost a praktické uplatnění získaných
vědomostí a dovedností, podle potřeb zaměstnavatelů tak, aby absolventi
nacházeli co nejlepší uplatnění na trhu práce. Při přípravě vlastních školních
vzdělávacích programů (dále jen ŠVP), budou mít školy větší volnost ve výběru
toho co a jak budou učit. To však znamená i větší zodpovědnost ve výběru
obsahu, forem a prostředků výuky tak, aby žáci dokázali zvládnout náročné
technologie svých oborů a při tom osvojování nových dovedností a získávání
pracovních návyků bylo pro žáky zajímavé. Jeden z nutných předpokladů pro splnění těchto cílů je
postupný přechod na modulovou formou
výuky, ve spojení s promyšleným, využíváním moderní didaktické technologie.
1.Modulové
uspořádání obsahu učiva
Jeho ověřování se v současné době realizuje v
učilištích, ve kterých jsou pro to
vytvořeny podmínky a postupně by se mělo rozšiřovat. Zpracování programů odborné přípravy při
využití modulů umožňuje značnou
variabilitu a poskytuje různé možnosti při
realizaci postupných cílů přípravy na povolání. Pro zavedení modulového systému v celém odvětví, po jeho
ověření, je třeba vytvořit potřebné
podmínky a to především vypracovat katalogy
povolání, stanovit kvalifikační stupně a postupně organizačně i materiálně připravit na tyto podstatné
změny i vzdělávací instituce a především
výchovné pracovníky na všech úsecích školy. Učitelé odborného výcviku například
musí kvalifikovaně zvládnout výuku obsahu hlavního odborného předmětu a to
v rámci výuky odborného výcviku. Tak vznikne předpoklad vzniku nového integrovaného nosného předmětu, jehož obsahem
budou odborné dovednosti a s tím související odborné vědomosti příslušného
oboru.
Modul je přesně definovaná, jednoznačně vymezená vzdělávací a výcviková jednotka. Je to blok učiva, který tvoří uzavřený celek. Např. "Ruční zpracování kovů", "Strojní obrábění kovů", "Základy instalace vodovodních systémů", "Základy instalace plynovodních systémů", „Šití prádla“ „Základní zednické práce“, „Obkladačské práce“, „Výrodky studené kuchyně“ aj.
Z jednotlivých modulů pak lze sestavit několik vzdělávacích programů. Zabýváme-li se obsahem vzdělávání budeme používat termín - vzdělávací modul. Vzdělávací moduly ještě dále rozlišujeme podle obsahu a zařazení na:
přípravné vzdělávací moduly
základní vzdělávací moduly
volitelné vzdělávací moduly
odborné vzdělávací moduly
Vzdělávací program je tvořen z jednotlivých výše uvedených vzdělávacích modulů. Má přesně vymezený a ohraničený obsah, především proto, aby se nepřekrýval s obsahem ostatních modulů.
Každý vzdělávací modul je vymezen:
- vstupními požadavky kladenými na uchazeče
- obsahem
- metodickými pokyny pro vyučující
- standardy (vědomosti a dovednosti), které musí zvládnout ten, kdo modul absolvuje
- stanoveným postupem ověřování (testy, kontrolní práce, zkoušky)
Vzdělávací program sestavený z jednotlivých vzdělávacích modulů vytváří modulový systém. Ten se pak může inovovat a rozšiřovat podle potřeby praxe. Tím jsou vytvořeny podmínky proto, aby se z jednotlivých vzdělávacích modulů připravených pro celé odvětví, daly sestavit různé vzdělávací programy vycházející z požadavků na úroveň a kvalifikaci, která má být studiem získána a která je praxí požadována.
Obvykle jsou vypracovány dva typy programů , které jsou odvozeny z obsahu činností příslušného odvětví.
Jeden je zaměřen na zvládnutí přípravných a základních modulů, výstupem bude získání nižší kvalifikace. Druhý je široce zaměřen na komplexní ovládnutí jednotlivých odborností v odvětví s možnou volbou speciálních činností. Oba programy jsou vzájemně propustné, kvalifikace pracovníka se odvozuje od počtu a druhu úspěšně zvládnutých vzdělávacích modulů.
Výhody modulového systému se též plně uplatní v efektivitě a pohotovosti rekvalifikace pracovníků a v celoživotním vzdělávání. Pracovník může kdykoliv navázat na úspěšně zvládnutý vzdělávací modul (ověřeno zkouškou, vydán certifikát) a dále si zvyšovat kvalifikaci v oboru.
Výběr učiva pro jednotlivé moduly
Rozhodujícím faktorem při sestavování obsahu učiva odborného výcviku každého vzdělávacího modulu jsou požadavky kladené na kvalifikaci dělníků příslušného povolání.
Obsah práce v dělnickém povolání vymezují tyto základní faktory:
- specifika
odvětví (strojírenství, elektrotechnika,stavebnictví
doprava aj.)
- výrobky,
produkty
- pracovní
prostředky
- - výrobní
procesy a organizace práce
- stupeň
mechanizace a automatizace
Podle těchto činitelů se shromážděné výrobně-technické informace o obsahu pracovní činnosti dělníka zpracují a uspořádají do obsahu učiva odpovídajícímu pedagogickým požadavkům. Dostaneme tak učivo didakticky zpracované. Didaktické zpracování získaných výrobně-technických informací o daném oboru má zásadní význam pro přípravu kvalifikovaných dělníků. Takto zpracovaný obsah odborného výcviku má žákům zabezpečovat dobré zvládnutí základních činností a schopnost uskutečňovat je jako souhrn určitých pracovních a duševních úkonů v jejich přesném sledu. Schopnost racionálně je provádět předpokládá, že si žáci trvale osvojí určitý systém praktických znalostí, dovedností a návyků.
Při výběru učiva se prakticky vychází z podkladů zpracovaných přímo k tomu účelu - charakteristiky profesního pole, ve které je uvedeno, co má žák umět a na jaké úrovni. Dále se vychází z materiálů zpracovaných pro jiné účely - kvalifikační katalog dělnických povolání, který se skládá ze souboru kvalifikačních charakteristik povolání příslušného odvětví a údajů získaných doplňkovým průzkumem.
Diferenciace učiva
Při stanovení obsahu odborného výcviku vycházíme, jak už bylo dříve řečeno, z požadavků na kvalifikaci dělníků příslušného povolání. Řídíme se tím, co mají žáci po vyučení znát, a co mají umět, aby zvládli práce svého oboru. To je relativně jednotný společenský požadavek na úroveň absolventů.Vedle toho je nutno přihlédnout k tomu, že schopnosti žáků, kteří se pro dané povolání připravují, jsou značně rozdílné.
Tato východiska vedou
nutně k požadavku na diferenciaci učiva.
Základem pro takovou diferenciaci je rozdělení učiva na učivo základní a učivo
rozšiřující.
Při zařazování učiva do příslušné kategorie vycházíme z bezprostředních a perspektivních požadavků na úroveň znalosti a dovednosti absolventa.
Bezprostředním
požadavkem na přípravu k povolání je, aby
absolventi odpovídajícího učebního nebo studijního oboru byli schopni ihned po ukončení přípravy vykonávat
základní práce v normované kvalitě i
čase. Tímto požadavkem je stanovena
minimální hranice učiva jak z hlediska jeho obsahu - základní práce, tak z hlediska stupně jeho osvojení -
v normované kvalitě i čase. Toto
minimum učiva je základním učivem pro daný obor.
Perspektivním
požadavkem je, aby absolventi byli schopni po
určité době praxe vykonávat složitější práce nebo samostatně vykonávat příslušné povolání. Tyto požadavky
vymezují horní hranici učiva, a to z
hlediska jeho obsahu a struktury,
nikoliv z hlediska stupně osvojení. Toto
považujeme za rozšiřující učivo.
Rozdíly ve stupni osvojení základního učiva mezi podprůměrnými a velmi dobrými učni se vyrovnají při procvičení a upevňování, kde se souborné práce zadávají diferencovaně, individuálně podle schopnosti učňů. Tento postup je reálný za předpokladu že do obsahu odborného výcviku bude zařazeno asi 60% učiva základního a až 40% učiva rozšiřujícího.
Příklad diferenciace učiva
základní učivo rozšiřující učivo procvičování a upevňování.
O1 > O2 >O3 > O1+ O2+O3
nebo:
zákl.učivo procvič.a upev. rozšiř.učivo procvič. a upev.
O1 >O2 >O3
>O1 + O2 > O1+ O2+ O3
2.Vymezování
výcvikových cílů v odborném výcviku
Zaměříme se na vymezování výcvikových cílů učitelem odborného výcviku při zpracování tematických plánů a příprav na učební den.
V řadě případů místo stanovení cíle učitel popisuje, co bude ve vyučovacím dnu dělat sám. Kromě toho cíle vymezuje příliš obecně a popis cíle redukuje na stručné vyjádření obsahem učiva.
Příklady takovýchto nesprávně stanovených výcvikových cílů:
"Žák má získat základní dovednosti z montáže domovních rozvodů. - (přílišná obecnost).
"Montáž vodovodních rozvodů", "Opravy vodovodních rozvodů" - (nahrazování cílů obsahem učiva).
"Ukázat žákům montáž vodovodních rozvodů" "Seznámit žáky s opravami vodovodních rozvodů" - (namísto cíle popisuje učitel,co bude dělat sám).
Otázce vymezování vzdělávacích cílů věnuje značnou pozornost teorie a praxe programového učení. Byly rozpracovány metody vymezování jasných a kontrolovatelných cílů, jejichž základním společným znakem je vymezení cíle v jazyce žákova výkonu. Protože se žákův výkon vymezuje činností - operací, kterou se má naučit v určité etapě učení, zpravidla ve vyučovací jednotce, označují se tyto cíle jako operacionalizované cíle. Operacionalizovaný cíl tvoří zpravidla tři složky :
- požadovaná
činnost
- podmínky
činnosti
- norma činnosti
(kvalita a rychlost - výkon)
Takto stanovený cíl
odpovídá nejlépe požadavkům odborného
výcviku. Základní složkou, která je jádrem
operacionalizovaného cíle, je požadovaná činnost žáka. Má
být vyjádřena formou pozorovatelné
činnosti, jíž má žák prokázat, že dosáhl
zamyšleného cíle. Vyjadřuje se druhem
činnosti a předmětem činnosti. Např.: Ušit kalhoty. Opravit domácí
elektrospotřebiče. Smontovat rozvod
studené vody. Opravit vodovodní rozvod studené vody. Pro zdůraznění cíle
je vhodné použít slovesa umět např.:Umět
zhotovit výrobek podle výkresu.Umět smontovat rozvod studené vody. Umět
opravit vodovodní rozvod teplé
vody. Umět opravit brzdový systém. Použité sloveso, resp. slovesná vazba má být
pokud možno jednoznačná a má vyjadřovat
pozorovatelnou činnost. Proto se při
formulování operacionalizovaných cílů nemá používat vazeb jako: porozumět, vyjasnit si, mít přehled
apod. Tyto nejednoznačné vazby mají
být nahrazeny tzv. aktivními slovesy
typu vyrobit, seřídit, smontovat, zhotovit, vyhledat,
stanovit, změřit, nastavit,
vytřídit, zregulovat apod.
Podmínky činnosti
upřesňují požadovaný výkon tím, že vymezují
jeho rozsah nebo určují pracovní postup. Mohou se týkat i pomůcek, pracovního místa, formy
spolupráce apod. např.: Umět řezat ostrý
závit na trubkách závitovou hlavou.
Umět vykonat předběžnou tlakovou zkoušku a vyplnit
předepsaný protokol. Umět ušit sako z nastřihaných
dílů s konečnou úpravou.
Normou činnosti, (kvalitou a rychlostí - výkonem) se stanoví minimální požadavek na úroveň činnosti, o které lze ještě prohlásit, že vyhovuje požadavku splnění cíle. Norma může být vyjádřena např. minimálním počtem správných řešení, tolerovanou nepřesností nebo časovým limitem při dodržení požadované přesnosti. Nejčastěji se kvalita výkonu vyjadřuje technickými normami a rychlost výkonu výkonovou normou.
Výcvikový cíl je tedy formulován formou žákovy činnosti, učitel jej konkretizuje především na téma, podtéma a vyučovací den. Učitel předem oznámí žákům výcvikový cíl vyučovacího dne a společně s nimi průběžně i na závěr dne, jeho plnění kontroluje. Žáci musí vědět v každé fázi výuky, jak se jim daří plnit stanovený cíl.
Příklad stanovení
výcvikového cíle na učební den: "Umět osadit otopná tělesa, podle projektu,
dodržet stanovené tolerance
nastavení, včetně pokynů výrobce".
Takto stanovený operacionalizovaný cíl obsahuje všechny tři složky:
- požadovaná činnost: osadit otopná tělesa
- podmínky činnosti : podle projetu
- norma (kvalita
výkonu): ve stanovené toleranci
Zatímco v teoretických předmětech není nezbytnou podmínkou, aby každý operacionalizovaný cíl obsahoval všechny tři podmínky, v odborném výcviku je to žádoucí. V počátečních fázích výuky nové činnosti se zaměřujeme při stanovování normy především na požadovanou přesnost a později i na časovou normu s dodržením požadované přesnosti.
Struktura učiva
Při výuce jednotlivých témat můžeme zjistit, že mnoho operací daného oboru má řadu společných úkonů, nebo lépe skupin úkonů. Z tohoto hlediska můžeme v každém pracovním procesu rozlišit čtyři základní fáze:
fázi přípravnou,
výkonnou, řídící (regulační) a kontrolní.
V každé fázi rozlišujeme intelektuální a manuální pracovní činnosti.
Příklad struktury pracovních činností jedné operace rozdělené do uvedených čtyř fází :
Přípravné pracovní činnosti
1. Seznámení s pracovním úkolem
2. Studium technické dokumentace
3. Stanovení pracovního postupu
4. Kontrola stroje a jeho běžná údržba
5. Upnutí řezných nástrojů
6. Upnutí a seřízení upínadel a opěrek
7. Stanovení a nastavení řezných podmínek
Výkonné a řídící pracovní činnosti
1. Ustavení a upnutí obrobku
2. Spuštění stroje a uvedení nástroje do řezu
3. Vyvedení nástroje z řezu a vypnutí stroje
4. Vyjmutí obrobku z upínadel
Kontrolní pracovní
činnosti:
1. Kontrola chodu stroje
2. Kontrola činnosti nástrojů
3. Kontrola drsnosti obrábění
4. Kontrola rozměrů a geometrického tvaru ploch
Strukturální analýza pracovních činností má pro vymezování a uspořádání učiva důležitý význam, protože umožňuje poměrně přesné srovnání struktury činností u jednotlivých operací v oboru a u příbuzných oborů, pomocí toho pak provést integraci obsahu přípravy více příbuzných oborů do společného základu. (důležité pro zpracování ŠVP)
U technických oborů se setkáváme s velkým počtem pracovních činností a dají se třídit podle různých hledisek. Při třídění pracovních činností z hlediska jejich výuky je důležité především to, jak při jednotlivých pracích na sebe vzájemně působí pracovník a pracovní prostředí.
Tak lze rozdělit pracovní činnosti v jednotlivých oborech:
a) Podle stupně vývoje výroby, vědy a techniky na:
- práce s ručními nástroji
- práce s použitím strojů
- práce na určitém stupni automatizace
Na každém z těchto stupňů jsou jiné přípravné, výkonné, řídící a kontrolní činnosti, jiné požadavky na vědomosti a dovednosti.
b) Podle stupně kvalifikace a nezbytného odborného vzdělání na:
- práce pomocné (dělník zacvičený)
- práce vyžadující kratší výcvik (dělník zaučený)
- práce s nižší kvalifikací (dělník vyučený)
- práce s vyšší kvalifikací (středoškolák)
- práce s nejvyšší kvalifikací (vysokoškolák)
Rozdíly mezi těmito skupinami jsou nejen v druhu, množství a kvalitě vědomostí a dovedností, ale především v povaze pracovních úkonů, v jejich náročnosti, rozmanitosti a odpovědnosti. S tím souvisí i rozdílná motivace k volbě povolání a při vlastní přípravě na povolání.
U takto rozčleněných pracovních činností pak můžeme charakterizovat, které vědomosti a dovednosti si pracovník k jejich vykonávání musí osvojit, jaké musí mít schopnosti a jaké musí získat dovednosti a návyky.
Obecně za prostředky považujeme ty skutečnosti (předměty a jevy), které slouží a pomáhají k dosažení vytčených cílů.
Lze je rozdělit na materiální a nemateriální.
Spjatost a determinovanost podmínek a prostředků odborného výcviku s podmínkami a prostředky pracovního procesu příslušného oboru zdůvodňuje, proč vytváření především materiálních podmínek odborného výcviku je nezbytné, ale rovněž ekonomicky náročnější než v teoretickém vyučování.
MATERIÁLNÍ PROSTŘEDKY OV
Výrobní prostředky Didaktické prostředky
(příslušného oboru) - Vyučovací pomůcky
- Didaktická technika
Do výrobních prostředků a pracovních předmětů příslušného oboru patří základní vybavení stroji, nástroji, měřidly a veškerou technikou potřebnou pro výuku odborného výcviku.
Tato technika je v učilištních prostorách (uč. dílnách, uč. pracovištích, laboratořích, cvičných pracovištích) rozmístěna z hlediska technických a didaktických požadavků (rozdělení podle učebních skupin a ročníků).
Didaktické materiální prostředky slouží k usnadnění pochopení učiva, ale i k usnadnění nácviku dovedností v odborném výcviku.
Pro jejich použití nutno zdůraznit, že jsou prostředkem, nikoliv cílem, a že je používáme v odborném výcviku zásadně pro zefektivnění vyučovacího procesu. Názornost v odborném výcviku často nejlépe zajistíme prostřednictvím skutečných strojů, nástrojů, měřidel, výrobních pomůcek, popř. jednoduchých modelů.
Jinak v odpovídající míře využíváme vyučovacích pomůcek i didaktické techniky, a to většinou při instruktáži.
4. Nové trendy - multimédia
Výuka odborného výcviku s využitím moderních
projekčních přístrojů
V nových podmínkách organizace odborného výcviku prostřednictvím nové techniky lze zefektivnit vyučovací proces ve všech částech učebního dne a vytvořit vhodné podmínky i pro přípravu žáků na vyučování a procvičování probraného učiva mimo vyučování.
V současné době se stále více hovoří o multimédiích a
multimediálních programech. Základem je multimediální počítač.
Multimediální počítač je standardní počítač doplněný o zvukovou kartu,mechaniku CD ROM a další zařízení. Je rychlejší má větší operační paměť a přes tak zvaný USB vstup (port) můžeme připojovat další komponenty pro multimediální aplikace jako jsou například WWW kamery pro video konference. Tyto kamerky jsou většinou opatřeny velmi citlivým mikrofonem. Připojení aktivních reproduktorů (se zesilovačem) je samozřejmostí. Mezi další periferie patří digitální fotoaparát, digitální videokamera, digitální audio záznamník, vizualizér, přenosný "Flash" disk, skener, barevná tiskárna, elektronické pero "Tablet". Přes speciální video kartu s televizním a rozhlasovým tunerem lze poslouchat velmi kvalitně rozhlas a sledovat televizi a to i ze satelitních vysílačů digitálně. K multimediálnímu počítači je možné také připojit běžný VHS videotekordér. Kromě mechaniky CD ROM bývá někdy tento počítač vybaven i mechanikou pro přehrávání DVD disků. Pro hraní počítačových her je možné dokoupit různé typy joysticků (ovladačů). V současné době většina nových počítačů již nese označení multimediální. Zvuková karta je většinou součástí základní desky počítače a mechanika CD ROM je běžnou záležitostí.
Pro výukové účely budeme na takovém počítači nejčastěji prezentovat multimediální výukové programy. Je možné si položit otázku v čem se liší multimediální výukový program od sledování výukového videofilmu. V obou případech jsou splněny dvě složky obraz a zvuk. Pokud žák sleduje video nelze jednoznačně stanovit míru soustředění na promítaný děj a žák může myslet třeba na odpolední zábavu. U multimediálního počítače vstupuje třetí složka a to je interakce, to znamená, že bez aktivní činnosti žáka multimediální program nebude postupovat dál. Žák podle svého tempa zpravidla řeší úkoly nebo sleduje děj, do kterého aktivně zasahuje, jinak se program zastaví.
Moderní výuka tedy využívá multimediální počítač,
dataprojektor, vizualizér, a
videorekordér. Předpokládá se také vysokorychlostní připojení na Internet.
Tuto didaktickou techniku by tedy měla mít každá moderní
odborná učebna .
Materiální vybavení instruktážní učebny je primárně určeno pro úvodní instruktáže, procvičování teoreticky náročnějších částí učiva, prohlubování a opakování učiva.
Proto instruktážní učebna by měla být vybavena těmito přístroji:
multimediálním počítačem
videorekordérem
dataprojektorem
vizualizérem
videokamerou
digitálním fotoaparátem
tiskárnou.
Vhodná je též
interaktivní tabule se snímací jednotkou je vybavena snímací jednotkou, která je propojena s počítačem a tiskárnou. Jakýkoliv záznam na tabuli se přenáší do počítače nebo přímo na tiskárnu, která může vytisknout libovolný počet výtisků. Záznam se provádí speciálními popisovači, které přebírají funkci počítačové myši.
Interaktivní tabule se snímací jednotkou.
Jaké pomůcky lze
pomocí moderní didaktické techniky při instruktáži prezentovat:
6. Instruktáž -nejčastěji užívaná metoda v odborném výcviku
s využitím vhodné didaktické techniky
Instruktáž je nejčastěji používaná kombinovaná vyučovací metoda při výuce praktických dovedností. Tato metoda je často označována jako komplexní metoda. Výuka odborného výcviku předpokládá použití instruktáže ve všech jejích rozmanitých obměnách.
Instruktáž je
základní prostředek mistra odborné
výchovy, při které používá několik klasických vyučovacích metod v různém poměru se zřetelem k výuce
konkrétních pracovních činností. Z
hlediska zdroje poznání jsou to metody
slovní, metody pozorování a metody pracovní. Při instruktáži dochází k předávání obsahu učiva žákům a
současně k počátečnímu osvojování učiva
(1. fáze učení senzomotorickým
dovednostem).
Učitel působí při instruktáži vždy na několik smyslů žáků současně a vyžaduje od nich soustředěnou pozornost. Proto by měla být instruktáž obsahově přiměřená vyspělosti žáků a časově omezená maximálně do 30 minut, aby ji žáci mohli bez větší únavy účinně sledovat.
Úvodní instruktáž je metodicky nejnáročnější a zařazuje se na začátek nového tematického celku nebo na začátek učebního dne, ve kterém bude probíráno nové učivo. Úvodní instruktáž zahajuje učitel stanovením cíle tematického celku nebo vyučovacího dne, zdůvodněním důležitosti a rozsahu nové pracovní činnosti a učně tak vhodně motivuje. Zde užívá výkladu, besedy, ukázek prací, hotových výrobků.
Před instruktáži k
náročnému tematickému celku lze použít exkurze do provozu,
nebo s použitím multimediálního
počítače, dataprojektoru a videorekorderu promítnout instrukční videozáznam.
V počátku úvodní instruktáže pak učitel ověří základní teoretické znalosti tématu (pokud teorie předcházela praxi) např. testem. Nemají-li žáci teoretické znalosti bezprostředně potřebné pro novou pracovní činnost, musí učitel nezbytnou teorii probrat.
Zde zas muže využit multimediálního počítač a vhodně
vybraný vzdělávací software.
Poté následuje těžiště úvodní instruktáže - předvedení nové pracovní činnosti. Učitel zde předvádí žákům nové pracovní úkony a operace tak, aby každý získal správnou představu o jejich průběhu a postupu pracovní činnosti. Podle toho jak názorně, přesvědčivě a přesně učitel předvede práci, kterou se mají žáci naučit, tak oni vědomě a přesně pochopí a správně budou provádět to, co jim bylo ukázáno.
Pro předvádění lze zobecnit následující postup:
1. Když učitel práci předvádí, od žáka to vyžaduje pozorování. Proto učitel musí volit vhodné místo pro předvádění, ale i pro pozorování žáků. Žáci musí všichni dobře vidět předváděnou činnost. Pozor na to, aby si nevytvářeli zrcadlový obraz.
2. Předvádění učitel doprovází nezbytně nutným výkladem. Je třeba zdůrazňovat jen hlavní, nejtypičtější a charakteristické prvky úkonů. Proto se často používá videozáznam neozvučený. Pomůcky a jejich prezentaci volí učitel tak, aby usnadnily pochopení předváděného pracovního postupu a neodpoutávaly pozornost.
3. Učitel sám si v rámci přípravy na vyučování předváděnou práci znovu projde s cílem předvést práci přesně, bez zbytečných pohybů a použije pomůcky jen nezbytně nutné.
4. Složitou činnost předvede nejprve celou, v normálním pracovním tempu – zde je vhodný videozáznam. Potom po částech a pomalu, popřípadě zastaví pohyb nástroje v různých jeho polohách nebo složitý úkon vrací a závěrem předvede celou operaci sám.
5. Při předvádění a vysvětlování jakékoliv práce je nutno upozornit žáky na možné chyby a nepřesnosti.
6. Po předvedení je účelné, aby dva nebo tři žáci práci opakovali. Opakování má být uvědomělé, co nejpřesnější napodobení předvedeného. Učitel žáky podle potřeby opravuje, případně může příslušný úkon nebo operaci předvést znovu nebo ještě jednou na videozáznamu.
7. Kontrolními otázkami, kterými si učitel ověří pochopení postupu práce u dalších žáků, a zadáním práce na nácvik učiva úvodní instruktáž končí.
Přestože je instruktáž nejdůležitějším prostředkem mistra odborné výchovy při vyučování, vymezujeme na ni čas pouze nezbytně nutný. Čas věnovaný instruktážím by neměl překročit podle náročnosti oboru 10, maximálně 15% celkového času stanoveného pro odborný výcvik.
7. Příklady
využití didaktické techniky pro procvičování a opakování učiva odborného
výcviku:
Některé příklady v odkazech vznikly při zpracování bakalářských prací a ve cvičeních z didaktické technologie, pod vedením učitelů katedry didaktických technologií PdF MU. V tomto příspěvku slouží výhradně jen k prohlížení jako příklady, čím takové pomůcky vytvořit a jak je prezentovat.